Jaro. Tráva se zelená, stromy pučí a kolem nich to jen bzučí. Je tady jaro a s ním i krásy, které dokáže vykouzlit. Máte tohle období taky tak rádi? Tenhle rok se focení věnuji mnohem více, než předešlý rok a tak i v době koronavirové mám více času se tomuto koníčku věnovat.
Vlastním dva staré objektivy, které můžu používat na svém foťáku pomocí redukce. Jedním z nich je i Helios, který jistě zná každý. Po dlouhé době jsem se rozhodla, že ho vyvenčím a znovu zkusím, jak se s ním fotí. Vždy jsem milovala tu kresbu a bokeh, který tenhle starý objektiv dokáže. Kolikrát se mi fotky pořízené těmito objektivy líbí mnohem víc, než těmi novými, i když některé mají taky opravdu úžasné fotky.
Manžel se rozhodl, že vyrazí na velikonoční svátky na ryby do míst, kde nikdy nebyl. Na Bílou sobotu jsem se rozhodla, že se za ním dojedu podívat. A nebyl lepší nápad, než si vzít s sebou foťák. Vždyť to všechno tak krásně kvete, tak proč toho nevyužít. Cestou jsem se dívala, kde co kvete, jak je to zajímavé. Všude toho bylo tolik. Ale chtěla jsem si počkat na lepší dobu, kdy bude slunce níž a nebo ještě líp, bude zapadat.
Pár hodin jsem s manželem seděla u řeky, bavili jsme se a já už se připravovala, jak budu fotit cestou domů. Nemohla jsem se dočkat. Našla jsem si, v kolik hodin má zapadat slunce a tak jsme vyrazila dostatečně brzo na to, abych stihla pak tu nádheru a vyhlídla si perfektní místo. A to jsem našla poblíž Bezděkova v okrese Rokycany. Nejen ten výhled, ale i ty stromy poblíž, odkud byl krásný výhled na západ slunce. I když už bylo chladněji, ta atmosféra byla dokonalá. Nezajímalo mě, že někteří řidiči na mě troubili, když mě viděli běhat s foťákem po poli a poblíž stromů a keřů. Já vnímala jen tu nádheru před sebou. Vím, že dokud ještě stromy pokvetou, budu fotit, jak to jen nejvíc půjde, protože ty květy jsou nádherné. Miluji tu jejich něžnost a krásu. Doufám, že i tyto fotky ve vás vzbudí stejný krásný pohled, tak jako jsem tu krásu mohla vnímat já.
Comments